Slavný český psychiatr přišel o Nobelovu cenu: Tajemství krve přitom odhalil jako první na světě
Přestože populární psychiatr přednáší na univerzitě, najde si i dostatek času na svoji vědeckou práci. U mikroskopu tráví snad tisíce hodin. Pozoruje kapky krve. Chce objasnit otázku, zda se nějak liší krev psychicky nemocných lidí od krve ostatních.
Podnikne kvůli tomu neuvěřitelné množství pokusů. Dochází k různým výsledkům. Z jakých důvodů? Neodbytná otázka, jestli je možno nějak odlišit krev psychicky nemocných a zdravých lidí ho přivede k velkému objevu. Po mnoha a mnoha pokusech dojde k názoru, že v lidské krvi jsou různé antigeny a podle nich se shlukují krvinky.
Když dva hledají totéž
Tento jev ho přiměje k tomu, aby krev roztřídil do čtyř základních skupin: A, B, AB a 0. Jenže celá věc má jeden dost podstatný háček. Jak už se to v běhu lidských dějin často stává, ve stejnou dobu tuto záležitost zkoumá i jiný vědec. Je to jistý patolog Karl Landsteiner, který bádá na univerzitě ve Vídni. Během roku 1900 se tento muž nechává slyšet, že se v krevním séru shlukují krvinky a rok poté pustí svoje výzkumy do světa.
Zmiňuje tam ale pouze tři krevní skupiny. Vzhledem k tomu, že tehdy ještě ve vědeckém světě nefunguje takové sdílení a výměna informací jako v současnosti, Janský o Landsteinerových výzkumech netuší zhola nic. Proto je vídeňskému vědci připsáno prvenství v tomto oboru.
Zkoumání nepovažuje za nic světoborného
Kromě toho Janský si nemyslí, že objevil něco světoborného, a tak se se svojí teorií o krvi svěří světu až roku 1907. A aby toho nebylo málo, v roce 1910 se stejným objevem přijde i další vědec, tentokrát pro změnu Američan William Lorenzo Moss.
Brzy ale zjistí, že ho předběhl jistý Čech, a tak mu naprosto pokorně přizná první místo. Klobouk dolů. A dokonce se postará o to, aby se o Janského prvenství dozvěděli američtí lékaři.
Na kongresu se svět dozví o českém prvenství
Teprve roku 1923, kdy se koná Mezinárodní chirurgický kongres v Londýně, se začíná mluvit o tom, že Janský byl opravdu první. Na této odborné akci se totiž mimo jiné hovoří i o krevních transfuzích při operacích. Proto dojde řeč i na krevní skupiny.
Jistý švédský chirurg T. Riek potom poučí svoje kolegy o Janského objevu. Není to ale moc platné, protože smetanu nakonec stejně slízne Landsteiner. Když se roku 1930 uděluje Nobelova cena za objev krevních skupin, stane se jejím laureátem právě on.
