Chaos v dopravě vyřešila SPZ: První státní poznávací značku měl slavný automobilový konstruktér
Proto se nájemným kočárům začalo říkat fiakry. Ovšem tušili jste, že možná právě okrádání cestujících ve fiakrech se stalo příčinou vzniku Státních poznávacích značek?
V britské Kolumbii se okrádá
Ve Victorii, která je hlavním městem Britské Kolumbie, na začátku v 80. letech 19. století na radnici doslova prší stížnosti na nekřesťansky předražené jízdné nájemních kočárů. Městské zastupitelstvo pochopí, že je to třeba řešit, protože situace vážně přestává být únosná. Po diskusi přijdou představitelé města na to, že by bylo dobré, kdyby si všichni majitelé kočárů pořídili licenci.
Jejich nařízení začne platit v červenci roku 1883. Všichni majitelé od této chvíle musí mít dvě značky vybavené licenčním číslem. Tu menší musí připevnit na své vozidlo. Zárodek předchůdce SPZ, tedy "Státní poznávací značky", je na světě. Ovšem spousta lidí se na to vykašle a stejně jezdí bez licence.
Prvenství drží konstruktér
Vypadá to ale, že v Evropě se schyluje k podobnému kroku. Pařížská policejní vyhláška ze 14. srpna 1893 nakazuje všem vozidlům, které jezdí po městě, aby na sobě měly tabulku, kde bude uvedena adresa majitele a jeho jméno.
Důvod je nasnadě: mít evidenci vozidel a umět je zdanit. Jinde ale najdeme informaci o tom, že úplně prvním člověkem, který v Paříži měl SPZ, se stal jistý slavný francouzský automobilový konstruktér Léon Serpollet. Poznávací značkou svého vozidla se pyšnil už v roce 1889. Za skutečnou poznávací značku se proto považuje ta pařížská - už jednoznačně vypovídá o majiteli a jeho adrese.
Rakousko-Uhersko neotálí
Musíme ale dodat, že ani na našem území se s evidencí vozidel nezačalo o mnoho později. V Rakousko-uherské monarchii značení aut odstartovalo roku 1906 - určuje už sbírka zákonů ze 7. října 1905, která začala platit 7. ledna 1906.
Na území Předlitavska, kam spadaly i Čechy, tvořily číslování bílé tabulky opatřené černým písmem. Písmeno na tabulce označovalo zemi - Čechy měly O, Morava P, Praha N a dál následovalo jedno až trojmístné číslo, tedy od 1 do 999. Když se číselná řada vyčerpala, přibyly k písmenu římské číslice - v Čechách to ostatně tak bylo už od začátku.
Kdo měl značky na starosti? Obvykle to bylo buď okresní hejtmanství, nebo magistrát, případně městská rada. Série značek vycházely z abecedního pořadí. Například značku O 1-20 měl Asch (tedy město Aš - důležité byly německé názvy). Zajímavé je, že velice podobný systém byl využit i při novém označování v roce 2001.
