Věda a vesmír
Věda a vesmír
I dnes, po více něž 100 letech od příbramské katastrofy, je hornická práce stále extrémně náročná / Pixabay

Odhozený oharek knotu způsobil jednu z největších důlních tragédií ve střední Evropě, vyžádala si 319 obětí

Ilona Cílková  /  08. října 2018  /  10:38
Požár, který proběhl 31. května 1892 v dole Marie v Březových horách v Příbrami, patří bezesporu mezi jedny z nejhorších katastrof v dolech v rámci celé Evropy. Obětí bylo celkem 319. Vinu za všechno přitom nese havíř Emanuel Kříž a jeho neopatrnost.

Když Emanuel Kříž pracuje na směně na 29. obzoru dolu Marie, vyměňuje si knot v kahanu. Odhodí oharek knotu, který následně spadne sýpkou dolů. Se třemi dalšími horníky čeká čtvrt hodiny, zda je všechno v pořádku a nic nevzplane, pak vyfárají nahoru. Jenže od zbytku knotu bohužel vzplane dřevěné bednění.

Horníci, kteří nastupují na další směnu si všimnou ohně. Ten ale postupuje rychle, v plamenech je už výdřeva Mariánského dolu. Ten má tehdy hloubku 1100 metrů a 32 pater.

Kouř pronikne do dalších dolů

V půl druhé odpoledne je jasné, že je třeba něco podniknout. Hugo Grögler, jakožto správce dolu, nařizuje hašení vodou, jenže to způsobí ještě další problémy. Kvůli vodě nedochází k ventilaci vzduchu a jedovatý kouř se rozšiřuje i do dalších, požárem dosud nezasažených, šachet. Katastrofu tak nepůsobí jenom oheň, ale hlavně šířící se kouř.

Ten se totiž šachtami dostane i do čtyř dalších dolů, které jsou ve spodních patrech propojeny s dolem Marie. Jako první je na řadě 350 metrů vzdálený důl František Josef I., pak důl Vojtěch. Většina přeživších se rekrutovala z těch, kteří se dostali ke stoupacímu stroji na dole Anna. Ve tři hodiny odpoledne se jedovatý dým ale dostal i do nejvzdálenějšího dolu Prokop, který je od dolu Marie asi 600 metrů.

Vyfárá až po 24 hodinách

Horníci tak sice neuhoří, ale otráví se a udusí jedovatým kouřem. Kombinace jedovatého kouře a plamenů téměř znemožní záchranu lidí. Neosvědčí se ani pomoc přes okolní doly Vojtěch a Anna a František Josef I. Před jedovatými zplodinami horníky neochrání ani šátky namočené v octě. Nestačí to.

Uhasit požár se podaří až 1. června v noci. Štěstí v neštěstí má horník Jan Soukup, který ze Ševčínského dolu vyfárá po 24 hodinách od vzniku požáru. Jen v Mariánském dole je v době tragédie celkem 161 lidí a zemře z nich rovná stovka.

Zbude spousta vdov a sirotků

Celkem ve všech dolech na odpolední směnu sfáralo 835 horníků. Bilance mrtvých se nakonec vyšplhá na zmiňovaných 319. Protože šlo v mnoha případech o otce od rodin, zůstávalo otázkou, kdo se postará o 285 vdov a celkem 919 sirotků. Emanuel Kříž, muž, který svojí neopatrností způsobil celou tragédii, byl odsouzen na 3 roky žaláře.

Na vině ale byla i skutečnost, že šachta Mariánského dolu nedokázala kvůli stejné teplotě v podzemí i na povrchu odvádět nadměrné množství oxidu uhelnatého. Navíc podle všeho nebyl požár ohlášen včas.

Zavřít reklamu