Průlom při hledání života na Marsu: Speciální vozítko Curiosity vypátralo organické sloučeniny
Tato neuvěřitelná zpráva zcela jistě podpoří další hledání (nejen mikroskopického) života na Marsu a pomůže nám pochopit i další pochody, jež se zde odehrávají. I vědci z NASA jsou skutečně nadšení: „Naše šance na nalezení života na Marsu, pokud zde nějaký někdy byl, s dalšími misemi rapidně stoupá."
I když se odhalení NASA netýká vysloveně detekce života na Marsu jako takového, jde o věci, které NASA označila za „pro život zcela nezbytné, dokonce základní". Většina organických molekul, jak známo, sestává z kombinace těchto prvků: uhlík, vodík, dusík a kyslík.
Tyto molekuly jsou sice typicky spjaty s jakýmkoliv životem na Zemi, ale mohou vzniknout i přirozeně během běžných chemických a zcela nebiologických procesů. Vozítko Curiosity je našlo ve vzorcích z kamenů ležících na dně jezera v cca 3 miliardy let staré hlíně (velikost částic zde bývá do 0,063 milimetru).
Po zahřátí vzorků na 500 °C (vyloučí se pak totiž jako plyny) a analýze byly nalezeny thiofeny (C4H4S), benzen, toluen (methylbenzen) a řadu sloučenin s krátkým uhlíkovým řetězcem.
Ohledně jejich původu jsou ale vědci pořád zdravě skeptičtí: „Tyto organické molekuly sice mohly být vedlejším produktem nějaké formy života, my ale ještě s jistotou nevíme, zda na Marsu vůbec kdy nějaký byl. Organické látky se totiž poměrně často dají najít i v meteoritech. Jen tyto látky proto ještě nejsou jasným důkazem života na Marsu. Určitě jde ale o slibný začátek hledání – příště s misí Mars2020 budeme určitě vědět více, jelikož u té se vzorky vrátí na Zemi k důkladné analýze."
A vědci rovněž uvedli, že detekované molekuly na Marsu se od těch na Zemi liší v jednom uhlíkovém řetězci (je jinde navázaný). To by proto prý mohlo naznačovat, že jsou to jen fragmenty větších organických struktur.
V atmosféře se vykytuje i metan, a to v koncentraci 0,24-0,65 částic na miliardu jiných částic. Během času dosti silně variuje, přičemž nejvíce je ho tam koncem léta. Jak se tam dostal, je však zatím záhadou.
Nejslibnější teorie je ovšem ta, že většina planetárního metanu je výhradně ze zdrojů pod povrchem planety, kde je podle všeho navázaný v krystalech hornin a podle toho, jak se mění teplota, se i sám uvolňuje.
