Jaderná zbraň vyzkoušená Severní Koreou v roce 2017 podle vědců trumfla výbuch v Hirošimě
Zjistili, že dopad bomby posunul část hory Mantap o několik metrů a bok jejího vrcholu až o půl metru. Výbuch proběhl 539 metrů pod vrcholem a vědci objevili asi 2,6 km severně vstup do tunelu, který byl použit pro přístup do zkušební komory. Na základě vzniklé deformace země tým zjistil, že exploze vytvořila dutinu s poloměrem 66 metrů.
Tým vedený dr. K. M. Sreejithem z Centra vesmírných aplikací Indické organizace pro výzkum vesmíru použil družicová data k tomu, aby rozšířil měření prováděná na Zemi pomocí seismologického vybavení. „Satelitní radary jsou velmi výkonné nástroje pro měření změn na zemském povrchu a umožňují nám odhadnout umístění a dosah podzemních jaderných testů. V konvenční seismologii je naopak odhad nepřímý a závisí na dostupnosti seismických monitorovacích stanic,“ řekl Sreejith. V roce 2003 Severní Korea odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Od té doby Korejci vyvinuli řadu jaderných zařízení během pěti podzemních jaderných testů.
Obvykle se jaderné testy měří pomocí sítě monitorů, která hodnotí potenciální velikost a dopad zemětřesení. Neexistují ale žádné otevřeně dostupné seismické soubory dat ze stanic poblíž testovacího místa na hoře Mantap, což znamená, že neexistují podrobnosti o velikosti výbuchu ani jeho přesném umístění. Proto Sreejith se svým týmem zvažoval, zda by mohly poskytnout více podrobností satelity používané ke sledování změn pozemské hmoty.
Satelity jako Sentinel-1 a ALOS-2 jsou vybaveny pokročilými radary, které mohou poskytovat údaje o změně krajinného pokryvu, deformaci půdy, ledových policích a ledovcích.
Vědci změřili povrch nad podezřelou testovací komorou na hoře Mantap pomocí syntetické clony Radar Interferometry (InSar), aby zjistili, zda nedošlo k nějakým změnám oproti předchozímu měření. InSar používá několik radarových obrazů k vytvoření map deformace v čase a umožňuje vědcům studovat změny podpovrchových ploch z vesmíru. Tým použil data ze zařízení InSar na satelitu ALOS-2 a zjistil, že exploze měla sílu 245–271 kilotun, přitom bomba „Little Boy“, která v roce 1945 dopadla na Hirošimu, měla sílu jenom 15 kilotun.
V současné době jsou podle Sreejitha jaderné výbuchy zřídka monitorovány z vesmíru, a to kvůli nedostatku údajů o účinnosti této technologie. Pro sledování jaderných testů by v budoucnu mohly být použity satelity Sentinel-1 a ALOS-2 společně s misí NASA-ISRO Synthetic Aperture Radar Radar.
